Myslím, že jsem byla odjakživa docela rychlý a samostatný člověk. Ale jako každé jiné dítě a hlavně teenager jsem se do práce nikdy zbytečně nehrnula. Nebyla to prokrastinace, spíš normální lenost. Mám ten dojem.... protože tyto dva pojmy stále neumím tak úplně rozeznat. 😉 Proto mě vlastně ani nerozčilují ti mladí, že nechtějí nic dělat. Vím docela jistě, že pokud bydlíme u rodičů nebo u někoho, kdo se o to hlavní postará, tak se zase tak moc snažit nemusíme.
Pracovat rychleji a zodpovědně
U mě nastal docela velký zlom, když jsem začala mít svoji vlastní domácnost. Teprve potom jsem poznala, jak zodpovědný musí být ten doopravdy dospělý člověk. No, jednoduché to opravdu nebylo, zvláště pak, když jsem se stala maminkou. Při každém dalším dítěti jsem musela a dokázala své pracovní a starací tempo ještě o něco zrychlit, i když před tím bych nikdy nevěřila, že to ještě lze. No, stal se ze mě vcelku pracovitý jedinec. 😏
Dobře si zorganizovat svůj čas
Pokud toho chce člověk stihnout během dne opravdu hodně moc, musí si všechno velice dobře zorganizovat a nemít žádné zbytečné prostoje. A proto promýšlejme pečlivě s kým a čím trávíme svůj drahocenný čas. Konkrétně toto jsem se učila hooodně dlouho. "Naštěstí" většina malých dětí vstává každý den celkem časně a ten den je pak vlastně o dost delší. Já osobně toho po ránu stihám vždycky nejvíc a v dopoledním čase jsem snad nejvýkonnější. Moje děti mě naučily brzo ráno vstávat a nemít z toho trauma. Pokud ovšem nemám za sebou probdělou noc...
Spát celou noc
Ach, ten milovaný spánek... Bohužel jsem nikdy neměla miminka, která spí celou noc. Takový komfort jsem si u některých ze svých potomků dovolila až po třech letech jejich věku 😪 Děti mě tedy na část mého života odnaučily klidnému a nerušenému spánku. Jestli tím teď momentálně někdo z vás prochází, tak prosím nezoufejte, opravdu neumřete! Jenom zkuste spát po chvilkách kdykoliv i přes den. Nedá se nic dělat, ale vyspaná maminka je nejlepší maminka 😌
Nefňukat a na nic se nevymlouvat
Ano i za toto jsem vděčná svým dětem a velmi si toho cením. Mě samotnou ty jejich zbytečné nářky a výmluvy dokázaly pěkně rozladit. A protože, jak známo, nejvíce nás rozčiluje to, co nemáme sami u sebe zpracované, bylo jasné, že musím začít nejdřív se sebou. Je třeba si připustit, že úplně na cokoliv si lze vymyslet výmluvu, ale uvnitř sebe moc dobře víme, jak to máme doopravdy. Takže je nejrozumnější přiznat si pravdu. Jenom ta nás posune, jenom tak se můžeme cítit lépe a mít sami ze sebe radost.
Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř
Říká moje oblíbené přísloví. Je přece nakonec dobře, že člověk musí čas od času něco řešit, anebo projít útrpnými, někdy až bolestnými situacemi. Jenom tím se totiž naučí trpělivosti a pokoře. A protože to nejcitlivější téma pro mě jsou a vždycky budou děti, pak hlavně díky nim jsem určitě trpělivější a pokornější. Dnes už si dokážu všimnout toho, co mám a uvědomit si, že toho není vůbec málo.
Nevím, jak by to se mnou bylo, kdybych žádnou dceru, ani syny neměla. To nedokážu posoudit. Ale mám silné podezření, že bych neměla potřebu jít komukoliv příkladem a tím pádem by ten můj "vývoj" nebyl až tak plynulý a samozřejmý. Právě proto své čtyři potomky považuji spíše za životní motor a vůbec žádnou brzdu! Taky jsem malinko háklivá na výmluvy některých rodičů, pro které je dítě důvod, proč nikdy nic nestihnou. Jestli to není spíše o tom, jaké má kdo priority. Vždyť přece nikdo z nás nemá jenom pohodičku a ladnou jízdu. I ten bláznivý kotrmelec je někdy potřeba😜 Vidět občas realitu vzhůru nohama a z úplně jiného úhlu pohledu může mít docela osvěžující účinky na náš další úsudek.
A tak si radši nestěžujme. Všechno je tak, jak si zasloužíme a věřte, že žádný Bůh nás netrestá. Nikdy a za nic. Na to nás má příliš v lásce a i ty děti nám nadělil právě proto. 💜 Samozřejmě chápeme, že nikdo z nás se nenarodil dokonalý. Avšak občas se díky těm svým miláčkům můžeme k celé té dokonalosti světa o kousíček přiblížit. Děti se nám opravdu nerodí proto, abychom je my rodiče vychovávali. Je to právě naopak. To ony nás přišly vylepšit a vytáhnout na světlo tu naši, často trochu skrytou dobrotu a laskavost, z které byl na počátku stvořen každý z nás. 😇
