neděle 2. srpna 2020

Krize... ?

     Krize je škaredé slovo. A není ani české, jinak by se nepsalo s měkkým i po -r-. Docela často se teď o ní mluví, a hlavně o té hospodářské. Wikipedie vysvětluje, že pojem krize značí nesnáze, ale také  mimořádnou událost. Každopádně nejde o trvalý stav a dobře víme, že po každé krizi přichází rozkvět a zrození něčeho nového. No tak se máme  na co těšit 😉

     Samozřejmě složitá je to doba pro ty, kteří jsou nuceni  opustit svá zaměstnání, změnit svoje návyky a dosavadní fungování. Ale konec světa to jistě není... zatím ještě ne. Když se zamyslíme nad tím, proč krachují velké továrny a zavírají se výrobní haly,  můžeme najít odpověď v jednoduché poučce: Co už dosloužilo a nemá svůj účel, není potřeba a tudíž může a musí zaniknout. Ano, všude okolo je velikánský přebytek. Máme všechno, co potřebujeme a ještě něco navíc a celá tato planeta je zahlcená nejrůznějším zbožím. Tak proč pořád vyrábět další? Pro koho? Pořád se vyrábí a téměř nic se neopravuje. Nákupní centra jsou přeplněná zbožím a přitom je nám všem jasné, že se to nikdy do puntíku nevyprodá. Hezká scéna je ve filmu Dědictví. Už i ten Bohuš věděl, že  všichni žijeme více či méně v blahobytu (minimálně ve Střední Evropě) a všecko, co se nám podstrkuje a nabízí se ve skutečnosti nikdy  prodat vlastně  nemůže.

     Je tedy celkem pochopitelné, že končí jedna dlouhá výrobní etapa a měla by nastoupit nová. Taková, která bude zaměřená mnohem více na kvalitu. Kvalitu toho, co jsme si každý z nás až doposud vybudovali a pořídili. Začít opravovat a spravovat to, co už dávno máme a nechtít to při první možné příležitosti vyměnit, zahodit... (a kam taky!?) Nemusí existovat vysoká nezaměstnanost, když se víc zaměříme na zkvalitňování služeb, starání se o potřebné, zvelebování našeho okolí. Je tady tolik práce a věřím, že je navíc mnohem zajímavější a pro člověka zdravější, než stání ve fabrice u pásu. Např. ve zdravotnictví a ve školství by mohlo vzniknout mnohem více pracovních míst a ubyla by spousta stresu. Jak by se nám dobře žilo, kdybychom v nemocnici neslyšeli - je nás málo, nejsou lidi... Kdyby měla ve škole každá třída jenom 10 žáků... Kdybychom si mohli dovolit pracovat pouze pět hodin denně a ušetřený čas strávili třeba v lese sázením stromků nebo jeho očistou. To by ale byla krásná reforma!

     Možná jsem snílek  utopený ve své utopii. Ale přesto   cítím, že jinak už to asi nepůjde. Škoda, že ve vládě se tímto směrem vůbec neuvažuje. Nejspíš se to  velkým korporátním firmám a většině politiků do jejich krámu nehodí. Tak ať,  je to jejich boj a jejich krize, se kterou my nemusíme mít nic společného, když se jimi nenecháme zastrašovat.  Naopak, teď máme super možnost začít s uspořádáváním sebe, svého okolí a svých vztahů. A to není málo a už vůbec to není jednoduché.  Ale uvidíte, že všechno ostatní se pak uspořádá úplně samo.😊