Středy odpoledne trávím s dětmi. Cvičíme. Je nás hodně a taky je hodně veselo. Vymýšlíme blbosti, protože ty ony můžou 😃 Nedávno jsme cvičili na pohádku O červené Karkulce. Když byla pohádka u konce a myslivec se jal rozpárat vlkovi břicho, napadla mě tak trochu sarkastická poznámka: "chudák vlk" a čekala jsem reakce typu: "však on si to zasloužil, byl přece zlý!" Ale přišlo nečekané překvapení, protože bez jakéhokoliv zaváhání jedna holčička vyhrkla: "vždyť on tam potom s nima bydlel a měli se dobře!" a ostatní děti souhlasně přikyvovaly! Musela jsem se pousmát a poděkovat za tak srdečný závěr. Jsou ti školkaři úžasní. Ta jejich upřímná laskavost a vřelost! Navzdory pohádkám, které nám všem odjakživa rozdělují svět na dobro a zlo, černou a bílou, bytosti buď hodné, anebo špatné, hezké, nebo ošklivé. A co je mezi tím? Já myslím, že tam je právě úplně všechno. Někde všude okolo musí existovat i ty ostatní barvy, vlastnosti a podoby světa. Malé děti to dobře vědí. I my jsme to věděli, jenom jsme si časem zvykli na to, že nás stále někdo poučuje, zařazuje, hodnotí a rozděluje (dokonce i jakýkoliv psaný text obsahuje spoustu čárek a téměř žádné pomlčky 😔)
A pak později v dospělosti zažíváme pocit, že nám k tomu rozumování přece jenom něco chybí. Že pouhé logické vysvětlení a rozlišování nás neuspokojí. Jak je často opravdu příjemnější a jednodušší se nad každou situací malinko povznést a podívat se na ni s laskavým pochopením a empatií. Protože upřímná srdečnost přece nikdy nic nepokazí a milý úsměv přijde pokaždé vhod. Jistěže jsou chvíle, kdy se zlobíme, jenom, prosím, ať nám to netrvá celou věčnost. Děti si taky svoji zlost v sobě nikdy dlouho nepěstují.
Závěr? Ano, jsem tam od toho, abych ty malošky něčemu naučila, ale zároveň i oni jsou pro mě zajímavá škola. Např. nikdy nepřestanu obdivovat cvičenky- parádnice, které i v tělocvičně chtějí být za princezny a ta jejich krásná tylová sukýnka jim nepřekáží ani na žebřinách 😮 Perfektní ukázka toho, jak zůstat dámou za všech okolností. A tak mě hodně moc těší společnost tolika malých - velkých učitelů.
Jedno je jisté. Laskavý přístup nikoho nic nestojí ale pouze a jenom obohacuje. A jestli nám není někdo sympatický, tak nemáme povinnost se s ním sbližovat, ale ani žádné právo ho odsoudit. Zkrátka zůstávejme nad věcí, protože člověk naplněný zlobou a nenávistí se cítí stejně blbě jako ten vlk s plným břichem kamení.
