Kontraindikace:
Článek není určený osobám, které nemají potřebu ani zájem na sobě cokoliv změnit, něco si odříct, či obětovat. Buď již dosáhli skutečného stavu osvícení, nebo si naopak užívají pasivní život v sebelítosti a čekání na zázrak.
Nejenom věřit, ale taky dělat zázraky
Sebeláska..... snad nejvíce omílané slovo v oblasti seberozvoje a cesty za štěstím. Jenomže být spokojený a v pohodě s druhými lidmi je opravdu závislé na tom, jestli jsme spokojení sami se sebou. Na slogany typu Miluj sám sebe a trendy pořekadla o tom, jak být šťastný za každou cenu však narážíme dnes a denně na každém kroku, a to už pak člověka přestávají bavit. Mě především nebaví poslouchat mudrlanty, kteří podle toho stejně nežijí. Teorie je přece na nic, když se neuvede do praxe. Já nevěřím, že se mi splní přání, když o něm budu jenom mluvit.
Fungují pozitivní afirmace?
Můžu si stokrát za den opakovat do zrcadla afirmace o tom, jak jsem nejlepší, jak moc mi to sluší a že se mám hezky na světě, ale když to tak v dané chvíli nebude, stejně tomu jen stěží uvěřím. Moje vnitřní nastavení může být totiž v rozporu se vším, co si nalhávám. Těžko se začnu cítit jako superženka jenom proto, že si to opakovaně píšu nebo pravidelně recituji, a ani nacvičený úsměv před zrcadlem mi v tom nepomůže. Pokud si tak nepřipadám, nebudu to vysílat a sebe ani svět v žádném případě neoklamu. Díkybohu že ne!
Člověk bez nápadu je jako tělo bez duše
Vesmír totiž potřebuje pohyb, změnu, plynutí, vývoj, prostě život. A ten nebude, když si nasadíme masky a začneme se planě konejšit, vychvalovat a žít si v tomto vyumělkovaném světě šťastně až do smrti. Byla by to nuda a žádné skutečné štěstí. Radostného člověka poznáme podle toho, že je aktivní. Když dostane nápad, jde s ním něco udělat. A každá sebemenší realizace na sebe nabaluje další a další nápady. Nevadí, že jsou některé z nich nepoužitelné, vždyť přijde spousta jiných. Všechna naše rozhodnutí (i ta nesprávná) mají svoji důležitost.
Naše jedinečnost je jedinečná
Užívejme si to, že každý z nás je jedinečná bytost, a tak i naše životní cesty jsou rozdílné. Pestrobarevný svět je přece mnohem zábavnější, a proto se nechtějme nikomu podobat a s nikým porovnávat. Buďme nejlepší sami pro sebe, jenom tak se budeme mít ze srdce rádi😊
Všechno jde, když se doopravdy chce
Je velké umění si stav vnitřní spokojenosti udržet. Nejspíš se zase stane něco, co naši sebehodnotu rozkolísá a donutí nás jít do akce. V takovém případě si vyhrňme rukávy a dejme se do práce. A taky nohavice, ať se můžeme vydat na cestu (citáty o pozitivním myšlení si přibalme s sebou do baťůžku 😉). Pro snadnější cestu si nedávejme cíle příliš vzdálené, ale ve svých plánech buďme hodně umanutí, svéhlaví, tvrdohlaví a neústupní. Žádné stížnosti, že nemáme dobré podmínky! Důležité je pouze odhodlání učinit změnu, jít do toho po hlavě a těšit se na výsledek. Ať se máme za co pochválit!
Kdo se bojí, nesmí do světa
Jestliže naším počínáním nikomu neublížíme, nemáme se čeho obávat. Jsme tvůrci vlastního štěstí a svojí vědomou vnitřní či vnější proměnou lze jedině zbohatnout o nové zkušenosti a nečekané zážitky. A bohatství finanční? I to může být pro někoho plán k seberozvíjení, proč by ne. Jenom je potřeba, aby dotyčného bavila i ta cesta k penězům, nejenom cíl samotný. Ale to už je na jiný článek.
Toš ať se máme, tak jak sami chceme, hlavně pro to něco udělejme.
Přeju nám po cestě hodně úspěchů, co nejméně pochybností o sobě a kopretiny už trhejme jenom do vázičky 😇
