Jóga se necvičí, jóga se prožívá

     Celkem dlouhou dobu cvičím a vedu lekce pilates. Mám toto cvičení mooooc ráda a určitě  mu zůstanu navždy věrná. Je opravdu vhodné, výživné a důležité pro všechny. Je to  ladnost i pevnost, síla i protažení.  Většina z nás určitě ví, že pilates vychází z jógy a má s ní tedy hodně společného. A toto byl ten důvod, proč jsem se o jógu vždycky tak trošku zajímala. Ale pokaždé, když jsem se o ni začala pokoušet a rozumem pochopit jak to vlastně je, vždycky jsem byla nakonec docela zklamaná. Většina pozic byla krajně nepohodlných, připadala jsem si, že se víc trápím, než zdravě cvičím. A pokaždé jsem to v sobě uzavřela, že to  asi není nic pro mě. Ale zase po čase mě to začalo znovu lákat a tak se to opakovalo několik let.

    Dneska vím, že je to také a hlavně o lektorovi, který nás svojí hodinou provází. Je potřeba, aby nám byl blízký a jeho vedení s námi tak  nějak přirozeně souznělo. Pokud tomu tak není, můžeme si hodinu sice odcvičit, ale ne prožít. A jóga se musí prožít! Jsem šťastná, že jsem si  před více jak rokem našla  svoji Učitelku Juditu B. a začala konečně vnímat svoje tělo ne jenom v rovině fyzické, ale i energetické. Není snadné to popsat, ale jakmile józe dovolíte, aby s vaším tělem spolupracovala, je to úplně jiné, než když se snažíte a snažíte a snažíte... dostat do pozic, které jsou tělu vlastně docela nepříjemné. Já ani přesně nevím, jak to v tom těle v té chvíli funguje a proč tomu tak je. Já jenom den za dnem zjišťuju, že mě to celé hezky a nenápadně proměňuje. A to mi stačí, nepotřebuju o tom rozumovat. Kdo bude chtít, najde si literaturu a může studovat. Ale to je jenom teorie, která se bez praxe lehce zapomene. Ovšem pocity, které se dostaví, když jógu žijeme, jsou nezapomenutelné. Jóga mění pohled na svět a především na sebe sama. Naučí nás vidět nejen očima a rozumem, ale i srdcem. Vím, že je to zatím jenom zlomek toho, co mi dosud ukázala a i za to děkuju. A trochu se stydím, že pořád neumím ty svoje splašené myšlenky ukáznit a že nejóguju každý den 😟

     Co je tedy potřeba si hned na začátku praxe uvědomit?  Já myslím, že hlavně to, že nelze být v pozici a cítit se hnusně a naštvaně, protože mi to třeba nejde. Nelze praktikovat jógu s myšlenkou "už aby to skončilo..." A to z jednoho prostého důvodu: To, jak cvičíme a jak se v tom cítíme je totiž odrazem  našich skutečných životů. Jestli chci žít šťastně a být půvabná, musím se tak nejdřív cítit. Nežijeme tak, že někdy příště bude líp, nebo dokonce, že líp už bylo!? Líp je totiž právě teď 😉 Jen je potřeba se podle toho nastavit, nejdříve vnitřně a potom i to tělo. 

     Často se mě moje cvičenky ptají, jaký je tedy rozdíl mezi pilates a jógou z hlediska fyzické náročnosti? Mám k tomu takový svůj poznatek. Pilates je sice uvědomělý a kontrolovaný, ovšem je v pohybu  a dá se trochu šidit. Proto se může jevit jako jednodušší. Kdežto jógové ásany, ty už  nikdo neošidí, protože v nich setrvává určitou dobu. A proto je už i jóga pro začátečníky náročnější, zvláště pro netrpělivé povahy, mezi které já také patřím. A toto je poselství, které mi jóga přináší: "Nespěchej, všechno má svůj čas."  

     Přeju vám, pokud se rozhodnete podlehnout józe, ať i vy najdete to svoje poselství, které je vždycky k vašemu užitku, okolní spokojenosti a dobrému živobytí 😊

Žena je láska, a proto mosty nepálí

     Ano, žena je láska... a když to někdo nechce vidět, je to jeho škoda. Tak jednoduché to je... (?)

     Obecně nám ženám dlouho trvá, než si  uvědomíme, že tu nejsme jenom pro druhé. Jsme vlastně už od dětství naprogramované mít rodinu, být vzorné manželky a maminky a většina z nás po tom  také odjakživa ze srdce toužila a  stále touží.  Jisté je, že žena-matka dokáže pro  pro klid v rodině zvládnout téměř cokoliv. Nepřeje si vlastně nic jiného, než aby byli všichni spokojení. Spokojení s ní a vedle ní. Ovšem toto je přání velice ošemetné! Co když se stane, že někdo v naší  rodině spokojeností neoplývá? Můžeme mít potom pocit, že si nás vlastně  neváží, bere všechno tak nějak samozřejmě nebo dokonce s kritickou výtkou? Vždyť pak ta naše, klidně i mnohaletá snaha o perfektní zázemí, byla zbytečná!? A tak hledáme, kde jsme udělaly chybu? Jednodušší by bylo ukázat prstem na někoho jiného, ovšem ani to nám klidný spánek a relax nepřinese. Jsme z toho utahané a   místo na meditaci jsme zralé spíše na medikaci :-)

Nad každým mrakem je modré nebe.

     Vidím, že se usmívám, to znamená, že nic moc závažného neřeším, jenom mě občas doma naštvou :-) Já vím, že to tak máme někdy všechny, ale to neznamená, že nás to trápí míň. Navíc každá z nás má život trochu jiný a proto žádný jednotný návod, jak to vyřešit, neexistuje.  Jediné, co se mi osvědčilo, je, že se zastavím, abych si stihla všimnout, že všem okolo nejspíš  jenom dávám a nic si zpátky neberu a tak prostě a jednoduše uberu. A začnu dávat především sobě. Mám ráda své blízké ale sama sobě jsem si přece jenom nejbližší. A taky je dobré najít odvahu to tomu svému "spolubydlícímu" či "spolubydlícím" v klidu sdělit.. Jak to mám a jak se cítím.  Zvláště muži jsou hlavy dubové a těžko si něco vydedukují sami!

     Milé ženy, pojďme se bez výčitek rozmazlovat, přistupujme s láskou samy k sobě a jestliže na nás okolí občas zapomíná,  nemějme jim to za zlé, nepanikařme a mosty raději nezapalujme. Mohly bychom ublížit zase a především samy sobě. Zbrklost a unáhlenost nebývá ta správná cesta a žena-pošuk nemůže být přece  láskou. Chci věřit, že ta občasná zklamání jsou  jenom taková připomenutí shora, abychom samy na sebe nezapomínaly. Nezapomínaly, že jsme skvělé a nikým nahraditelné. Protože právě ta  naše laskavá péče dělá rodinu rodinou. 

     Tak se mi zase ulevilo a pokud i některé z vás, budu ulevena o to více. A příště chci napsat  něco o józe, docela s tím výše napsaným souvisí. Jako ostatně všechno se vším. A navíc je jóga velice velice trendy :-)

PS: Díx moc, pokud jste dočetly(i) až sem a ráda uvítám také vaše komentáře, názory, nápady a hlavně rady do života :-)

Štěstí

     Opět nový rok, tentokrát 2019.... že bychom byli zase o rok moudřejší? Šťastnější? Souvisí to spolu? Těžká otázka. Ovšem co spolu souvisí, a to stoprocentně, je štěstí a zdraví. Nemocný člověk nebývá šťastný a ten, kdo je doopravdy šťastný, nemůže nikdy onemocnět. A to je veliká pravda.

     Jak tedy být šťastný? Jde to jedinou cestou. Cestou opravdovosti a věrnosti sám sobě. Protože jenom my víme, co nás činí šťastnými a jenom my se o to dokážeme postarat.  Každý z nás je originál a má jiné potřeby. Každý má jinou představu naplněného života a nic není divné, podezřelé ani nemožné. A to se týká všech oblastí našeho života. Ať jde o stravu, pohyb, pracovní i volnočasové aktivity. Žádný jednotný návod neexistuje. Jen společný jmenovatel, a to je právě ten naplněný život. Jen ten je zárukou spokojenosti. Být  spokojení s tím, kým jsme a co děláme. A jestli to tak momentálně nemáme, tak šup šup do práce :-) Existuje termín samostatný specialista a tím je každý z nás a pro sebe. Když si toto připustíme, možná nás to uklidní, vnitřně osvobodí a dodá odvahu. A to je asi ta moudrá rada nakonec: Mějme odvahu žít si podle svého :-)