Kdyby Marion nebyla němá, chtěla by mluvit o lásce. O té, která tolik rozpaluje a bezohlednost je jí vlastní. Je sladká a hořká zároveň, zakázaná a složitá. Láska, která když vykvete, tak umí zářit štěstím a vonět na sto mil. Však dokáže i ublížit a ničit.
Kdyby Marion mohla mluvit, křičela by do světa nepěkná slova. Když zrovna neví kudy kam a s kým... když jí touha bere dech a srdce se v rytmu nějak ztrácí.
Kdyby Marion promluvila, jistě by se vychloubala vším tím, co krásného pociťuje a o čem dost často a pokradmu sní. Prozradila by svá nejhlubší tajemství a mohla být sobě konečně věrná.
Pak všichni by se divili, kdo je vlastně ta Marion...? Možná, by ji ani nepoznali, jak moc by je překvapila.
Dosud však nechce prozradit, kdo se v ní skrývá a proto stále mlčí. Jen toto mlčení neznamená souhlas a tajemství jí přenáramně sluší.
Žádné komentáře:
Okomentovat