Ano, žena je láska... a když to někdo nechce vidět, je to jeho škoda. Tak jednoduché to je... (?)
Obecně nám ženám dlouho trvá, než si uvědomíme, že tu nejsme jenom pro druhé. Jsme vlastně už od dětství naprogramované mít rodinu, být vzorné manželky a maminky a většina z nás po tom také odjakživa ze srdce toužila a stále touží. Jisté je, že žena-matka dokáže pro pro klid v rodině zvládnout téměř cokoliv. Nepřeje si vlastně nic jiného, než aby byli všichni spokojení. Spokojení s ní a vedle ní. Ovšem toto je přání velice ošemetné! Co když se stane, že někdo v naší rodině spokojeností neoplývá? Můžeme mít potom pocit, že si nás vlastně neváží, bere všechno tak nějak samozřejmě nebo dokonce s kritickou výtkou? Vždyť pak ta naše, klidně i mnohaletá snaha o perfektní zázemí, byla zbytečná!? A tak hledáme, kde jsme udělaly chybu? Jednodušší by bylo ukázat prstem na někoho jiného, ovšem ani to nám klidný spánek a relax nepřinese. Jsme z toho utahané a místo na meditaci jsme zralé spíše na medikaci :-)
 |
| Nad každým mrakem je modré nebe. |
Vidím, že se usmívám, to znamená, že nic moc závažného neřeším, jenom mě občas doma naštvou :-) Já vím, že to tak máme někdy všechny, ale to neznamená, že nás to trápí míň. Navíc každá z nás má život trochu jiný a proto žádný jednotný návod, jak to vyřešit, neexistuje. Jediné, co se mi osvědčilo, je, že se zastavím, abych si stihla všimnout, že všem okolo nejspíš jenom dávám a nic si zpátky neberu a tak prostě a jednoduše uberu. A začnu dávat především sobě. Mám ráda své blízké ale sama sobě jsem si přece jenom nejbližší. A taky je dobré najít odvahu to tomu svému "spolubydlícímu" či "spolubydlícím" v klidu sdělit.. Jak to mám a jak se cítím. Zvláště muži jsou hlavy dubové a těžko si něco vydedukují sami!
Milé ženy, pojďme se bez výčitek rozmazlovat, přistupujme s láskou samy k sobě a jestliže na nás okolí občas zapomíná, nemějme jim to za zlé, nepanikařme a mosty raději nezapalujme. Mohly bychom ublížit zase a především samy sobě. Zbrklost a unáhlenost nebývá ta správná cesta a žena-pošuk nemůže být přece láskou. Chci věřit, že ta občasná zklamání jsou jenom taková připomenutí shora, abychom samy na sebe nezapomínaly. Nezapomínaly, že jsme skvělé a nikým nahraditelné. Protože právě ta naše laskavá péče dělá rodinu rodinou.
Tak se mi zase ulevilo a pokud i některé z vás, budu ulevena o to více. A příště chci napsat něco o józe, docela s tím výše napsaným souvisí. Jako ostatně všechno se vším. A navíc je jóga velice velice trendy :-)
PS: Díx moc, pokud jste dočetly(i) až sem a ráda uvítám také vaše komentáře, názory, nápady a hlavně rady do života :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat