Je čas proti nám?

Taky si občas řeknete, že čas není s vámi, ale proti vám? Je to jakási marnost nad marnost, která v nás roste když máme dojem, že si s námi nějaká vyšší moc zahrává a my s tím nemůžeme vůbec nic udělat. 😕Velmi stresující záležitost a obzvláště pro ty, jež mají v povaze dochvilnost a důslednost. I já mezi ně tak trochu patřím a občas si pomyslím, že to pokaždé nejsou tak úplně výhodné vlastnosti. Navenek působí možná obdivuhodně, ale uvnitř to člověka užírá. Jak tedy nebýt sám sobě otrokem?

Proč nás čas limituje? Jisté je, že čas je měřitelný pro všechny stejně, tudíž nás v průběhu života neustále limituje. Má nás to rozčilovat? A i kdyby ano, nic se na tom nezmění. Přijmeme to? Ano! Poděkujeme za své limity, i ty jsou mooooc důležité. Jeden moudrý člověk sdílí teorii, že tam, kde nerespektujeme své hranice, tam nám je přiskočí připomenout ďábel. A protože čert nikdy nespí, můžeme se spolehnout, že nás všechny dokáže perfektně ohlídat. 😈

Život jako kluziště Mám ráda přirovnání života ke kluzišti s mantinely. Je to výborný příklad toho, že hranice plní ochrannou funkci. Nicméně plocha uvnitř je nám všem zcela k dispozici a umožňuje velmi pestrou jízdu. Jasně, že ji nelze zaručit vždycky lehkou a plynulou. Ty kotrmelce a pády k tomu přece patří taky. 😉 Daleko horší je projíždět kluzištěm bez radosti, bez nadšení, bez ducha. Jak dny plynou, zažíváme štěstí ai smutek v různých podobách a obměnách a tím si utváříme pro nás cenné zkušenosti. A každá jednotlivá zkušenost s sebou nese prožitky a pocity, které jako jediné jsou vůči času rezistentní. Zároveň jsou také ukazatelem toho, co je pro nás důležité a do čeho se vyplatí naše úsilí a čas investovat. Tak si více všímejme toho, jak se v které situaci cítíme a jaká jízda nás opravdu naplňuje. Ó jak hloupá by byla věta a jak pošetilý by byl člověk, jež by ji pronesl: Necítím, protože..... nestíhám....!? Takže nám všem přeji ať stíháme. Ale jenom to, co je pro nás opravdu důležité a přínosné. Uf.... tolik filosofie 😵 jestli jsem to trošku nepřehnala? 😌