Přípravy na Vánoce

     Znáte pořekadlo "Řekni mi co čteš a já ti povím, jaký jsi"? Tak dnes to na chvilku pozměním: "Řekni mi, jak se chystáš na Vánoce a já ti povím, jaký jsi."     

     Ráda pozoruju lidi, zajímá mě jak uvažují, co dělají a proč to asi dělají. A teď si všímám, jak se připravují na Vánoce a co pro ně Vánoční svátky znamenají. Proč je pro někoho důležité to a pro jiného tamto.

     Samozřejmě jsou i tací, kteří by tuto dobu nejradši přeskočili a mají k tomu jistě svoje závažné důvody. Ale to by bylo na jiný článek, který by byl asi hodně smutný.

     Spoustu let jsem hledala způsob, jak si užít klidné svátky a přitom mít  perfektně připravenou výzdobu, dárky, potravu, sebe... nadlidský výkon! Jisté je, že čím náročnější představa, tím složitější příprava. A tam, kde není nadbytečné očekávání, nebývá ani zklamání. Proto raději volním ve svých představách i požadavcích a  snažím se, aby  to chystání bylo víc o zábavě než o povinnostech. Abychom se vůbec stihli těšit.

     Někoho baví nákupy a rád  a  s velkou odvahou se nacpe do už přecpané Vaňkovky či Šantovky, jiného zase živí plány, jak se sejde blízká rodina u jednoho stolu s milionem nejrůznějších  dobrot rozmanitých chutí. A pro křesťany jsou Vánoce symbolem znovuzrození a naděje pro věčný život. Jedno mají všichni  společné a to je to  těšení se a v případě dětí je to TĚŠENÍ :-) Každý to máme jinak a když se někteří radují z kopy dárků, jiným stačí ke štěstí, že je čeká pár dnů volna. Všechno je možné, všechno je v pohodě. I obchodníci se těší a jejich splašené reklamy nám to předvádějí už od října. I na to jsme si zvykli. Jenom se mi nepozdává, jak se to v poslední době všechno míchá dohromady. Už v listopadu se mnohde  rozsvěcuje vánoční strom současně s Ježíškem v jesličkách a přizve se k nim  i čert s Mikulášem (nebo Santou?) . Tradice, netradice, ať to pěkně sviští a odsýpá. Ano, času je málo tak se to spojí a že v tom mají děti zmatek, to už nemusí nikoho zajímat. A na takový galimatyáš já si asi zvyknout nechci. 

     Proto až budu zapalovat na adventním věnci první svíčku "Naději", budu si přát,  aby ty příští vánoční přípravy byly nejenom klidnější, ale hlavně méně popletené. Protože méně bývá více. A to platí i před Vánoci.